Černé skříňky z MH17: Nebyl to pilot, kdo v kabině mluvil poslední

16.08.2014 17:07

 

Studená válka kdysi vycházela z několika pravidel, přičemž tím základním ale byla tichá shoda obou stran, že horkou válku sice vyhrát nelze, o to více je třeba vzájemných naschválů a problémů. Jaký obrázek nabízí ta nynější?


 

 

 

Pro přehlednost lze situaci rozdělit do tří rovin, přičemž tou první může být rovina sankcí a protisankcí. Modelovým příkladem je třeba ruský zákaz dovozu ovoce z Polska. Rusko oficiálně argumentuje sanitárními důvody, podle Hlasu Ameriky je to cílený útok na blízkého amerického spojence v odvetě za unijní sankce, a nacionalisticky naladění Poláci mezitím chtějí všechna jablka sníst raději sami, že tím prý „naštvou Putina“. Faktem ale zůstává, že Polsko vyváželo dvě třetiny své zemědělské a ovocnářské produkce právě do Ruska, což platí i pro 56 procent zmíněných polských jablek – těch se ročně do Ruska prodalo celkem za 438 milionů eur. Jinými slovy, bez ruského trhu se polské zemědělství, klíčový sektor ekonomiky, ocitá v provazech. Úder zasazen, Washington přihlíží, jak se jeden z nejvěrnějších spojenců ocitá v potížích, ale co s tím? Není pravděpodobné, že by USA Polsku kompenzovaly obchodní ztráty – udělají to jednou a v Evropě se hned natáhne osmadvacet rukou, neboť pod vedením Baracka Obamy se do ekonomických potíží v důsledku protiruských sankcí dostávají firmy z EU i USA, Českou republiku nevyjímaje. Pravděpodobnější je, že postiženým poradí, ať se pro kompenzace obrátí na Brusel, ten ale mezitím na Rusko uvalil další sankce, po nichž bude zcela jistě následovat další odveta Kremlu – třeba aktuálně uvalení cel na dovoz ukrajinského zboží, které bylo až dosud na ruském trhu konkurenceschopné hlavně jen kvůli nulovým dovozním clům – a jsme v dokonale bludného kruhu. A mimo to, obecně platí, že pokud není řeč o dodávkách zbraní a vojáků nebo alespoň „vojenských instruktorů“, bývá Washington na pomoc skoupý, a tak pokrytí výpadku ukrajinského exportu do Ruska také padne na Brusel – a s ním vlastně i celá Ukrajina, protože i bez exportu do Ruska se ukrajinská ekonomika de facto rychle hroutí, a to i bez války na východě země.

To je ale úplně jiná situace, než jakou předestřel Barack Obama, když minulý týden vyhlašoval sankce: podle něj měly tvrdě zasáhnout především ruskou těžbu a prodej ropy. Agentura Reuter´s nicméně v zevrubné analýze nabízí jiný scénář. Její tři hlavní závěry spočívají v tom, že za a) Rusko, které bylo v oblasti technologií tradičně závislé na dovozu ze Západu, bude nyní okolnostmi donuceno začít vyvíjet technologie vlastní, což jen ve výsledku podlomí dosavadní západní monopol v této sféře; za b) ze současné situace vyjde jako vítěz Čína, která už rychle zaujímá místo uvolněné západními firmami; a za c) suma sumárum, sankce proti Rusku tak ve finále mohou znamenat konec technologického náskoku Západu v ropném sektoru. (Celá analýza Reuter´s je ZDE).

A co víc, snaha zasáhnout ruský ropný sektor podle expertů nedává smysl, respektive prokazuje, do jaké míry Washington nechápe realitu. „Ruská produkce ropy dosahuje svého vrcholu a bude už jen klesat,“ vysvětluje Richard Heinberg z Post Carbon Institute. „Americké a unijní sankce tento pokles urychlí, což vyžene světové ceny ropy jakmile dojdou Spojeným státům volné kapacity, načež hlavní nárůst cen lze očekávat v letech 2017 až 2020. Rusko v té době stále ještě bude exportérem a bude tak profitovat z vysokých cen (a to možná do míry, která vykompenzuje ztráty způsobené sankcemi). Spojené státy ale budou dál jedním z hlavních světových dovozců a prožijí opakování ropného šoku z roku 2008, který napomohl propuknutí finanční krize. Není pochyb, že ministerstvo zahraničí USA dnes upřímně věří, že Spojené státy s nynější image energetické supervelmoci budou s to dodávkami nahradit Evropě závislost na ruském zemním plynu. Možná jsou Evropané tak hloupí, že tomuto bludu propadli rovněž. Jsou to ale vysoké sázky bez naděje na výhru. Nezbývá než doufat, že se všichni hráči z těchto halucinací proberou dřív, než hra začne být opravdu ostrá.“

Evropané podle všeho úplně hloupí nejsou a ze sankci vyřadily vše, co by se mohlo dotknout zemního plynu. Nicméně není jasné, jestli Unii podobné trestání Ruska sankcemi při současné snaze přežít díky ruskému zemnímu plynu nejbližší zimu, může projít. Třeba analýzy amerického Morgan Stanley naznačují, že Rusko pro podobné pokrytectví Unie pochopení mít nemusí a plynové kohoutky prostě zavře. A bude zima.
 

 

Rovina politická

Možná je zastavení dodávek plynu do Evropy až ta krajní možnost, protože Rusku se peníze od platících evropských zákazníků hodí, a vedle toho se zdá, že vztahy Moskvy a hlavních unijních států jsou mnohem lepší, než by se na pohled a na sankcemi obsypaném povrchu mohlo jevit. Vyjádřil to i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, podle něhož současné napětí eskalují především USA, zatímco někteří evropští partneři si v Moskvě potají stěžují na Obamovy plány. Podle Lavrova tak Evropa k sankcím přistupuje bez elánu, „uměle“. Krátce na to The Independent zveřejnil zprávu o tajném německo-ruském plánu, který měl vyřešit ukrajinskou krizi en bloc, ale zadrhl se ve chvíli, kdy u Doněcka dopadly na zem trosky malajsijského boeingu. Plán měl znovu „ožít“ zároveň se zahájením vyšetřování letecké katastrofy, ale… Vnucuje se několik otázek. Proč by měl Putin sestřelovat letadlo a tím i pohřbívat svůj vlastní mírový plán, jehož dojednání s Německem určitě nebylo snadné? Nebo snad chtěl někdo ten plán „torpédovat“? Proč USA, Británie a Lotyšsko v Radě bezpečnosti OSN bránily rozhodnutí o vyšetřování havárie boeingu? Proč ukrajinská armáda v oblasti dopadu letounu vedla bojové operace ještě minulý čtvrtek, tedy více než dva týdny po katastrofě, a zahraniční inspektoři se tak nemohli dostat na místo? A proč Kyjev armádu zastavil až poté, co Rusko v Radě bezpečnosti OSN a v OBSE předložilo satelitní snímky z místa katastrofy doprovázené „podezřením“, že Kyjev příměří odkládá, aby na místě stihl zlikvidovat důkazy? A co si počít s „dokonale utajeným“ tvrzením OSN, že nemá důkazy o ruských dodávkách zbraní ukrajinským rebelům? Nebo s tím, že zatímco Kyjev použití balistických střel krátkého doletu popírá (a prý vlastně ani žádné nemá), zdroje NATO zprvu tvrdily opak, ale posléze Kyjevu přitakaly?

Je příznačné, že staronový ukrajinský premiér a zástupce amerických zájmů v Kyjevě Arsenij Jaceňuk prohlásil, že v existenci tajné německo-ruské mírové smlouvy není s to uvěřit, nicméně na adresu kancléřky Merkelové neudržel nervy. „Merkelová má vždy pravdu,“ postěžoval si na tiskové konferenci. „A když ji nemá, platí pravidlo číslo jedna.“ A prezident Petro Porošenko, který každý den „konzultuje“ s americkým viceprezidentem Bidenem, pro změnu odmítl jednu ze součástí německo-ruského plánu, tedy finanční kompenzaci za Krym: „Ukrajinské území není na prodej.“ Tak jednoznačné to ale není. Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeyer sice podotkl, že důvěra Berlína v Moskvu je sice „silně otřesena“, nicméně pokračování rozhovorů s Kremlem prý nelze vnímat jako „politickou naivitu“, protože „bez účasti Moskvy se seriózního řešení ukrajinské krize dobrat nelze“. A šéf kyjevské diplomacie a někdejší ukrajinský velvyslanec v Německu Pavel Klimkin takřka současně prohlásil, že je „třeba obnovit někdejší důvěru ve vztazích Ukrajiny a Ruska“ a že intenzivnější integrace Ukrajiny a EU je možná i při uchování spolupráce s Ruskem. To je formulace jako vystřižená z německo-ruského plánu. Znamená to, že stále žije? A že se tedy zájmy USA a Německa v Kyjevě stále více rozcházejí, což se odráží i v rétorice „jejich“ kyjevských politiků?
 

 

Rovina „izolační“

Západ se sice už rutinně staví do pozice všeobjímajícího „mezinárodního společenství“, ale ve skutečnosti reprezentuje jen USA, EU plus něco málo zemí navíc. Zbytek, tedy většina, světa stále hlasitěji zpochybňuje aroganci Západu při ohýbání mezinárodního práva, kdykoli se mu to hodí, a má na paměti praktický zánik Iráku či Libye coby států, nebo destrukci Sýrie. O postojích „zbytku světa“ se v týdnu osobně přesvědčil ministr zahraničí USA John Kerry v Indii. Jeho protiruská rétorika v Dillí nezabrala, naopak Indové mu připomněli špiclování, které odhalil Edward Snowden, Kerryho snahu prodat Indii zbraně a jaderné elektrárny pak tamní média rovnou přirovnala k pokusům upoceného podomního cestujícího z divadelních her Arthura Millera, a co víc, Indie se také distancovala i od Obamova plánu „rebalancovat“ mocenské vztahy v Asii. Vzápětí pak svůj postoj Dillí potvrdilo tím, že se na půdě Světové obchodní organizace (WTO) vzepřelo americké hegemonii a zabránilo přijetí dohody, která ohrožovala globální potravinovou bezpečnost. Objevují se už i hlasy, podle nichž tak WTO jako taková do budoucna ztrácí smysl

Pokud tedy Evropa chce z Ruska jen zemní plyn, ale sankcemi postihuje ruské ropné firmy, pro Indii, Čínu, Vietnam a další dynamicky rostoucí ekonomiky je to nejspíš dobrá zpráva – zbude na ně víc. Pokud Evropa už nechce kupovat ruské zbraně, je to dobrá zpráva pro Indii, Irák, Egypt, Venezuelu, Brazílii a další státy. Podle všeho platí, že BRICS i lídři Šanghajské organizace pro spolupráci jsou na stejné vlně. A nejen to, spekuluje se, že státy BRICS popřou dominanci Západu i v případě Argentiny, která se z libovůle jednoho amerického miliardáře ocitla na hraně technického bankrotu. Zatímco Čína při vědomí „bankrotového útoku“ z USA poskytla Argentině mnohamiliardový úvěr, Moskva s Buenos Aires „konzultuje nové výzvy a hrozby“, a podle některých zpráv se má právě Argentina stát dalším členem BRICS.

A co víc, nedávno ustavená rozvojová banka BRICS má „ukončit světovou západní dominanci v globálním finančním a ekonomickém řádu“, čímž jsou míněny především Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Barack Obama, který se mezitím pustil do studené války i s Čínou, a to v Africe, tak podle všeho používá nástroje, které se přežily. Je stále méně jasnější, proč by měl někdo bojovat v amerických válkách za zachování hegemonie dolaru a tím i amerického supervelmocenského statutu, tím spíš, že ten padá bez ohledu na nynější Obamovu politiku.
 

 

Co dál?

Právě za takto rozehrané partie ukrajinská armáda odpálila čtyři balistické střely, což dnes spolu se Západem popírá, ale žádná z raket nezasáhla cíl a ani nedopadla na zem, konstatují zdroje, které nelze oficiálně potvrdit. Podle nich to ale znamená, že všechny čtyři rakety byly sestřeleny krátce po startu, a to sestřeleny z ruského území. John Kerry vzápětí oznámil, že je Kyjev ochoten okamžitě vyhlásit příměří a zahájit mírové rozhovory, byť jejich účastníci v Minsku se zatím shodli jen na propuštění zajatců. Hned v pátek pak Barack Obama telefonoval Vladimiru Putinovi. Oba se shodli na důležitosti „okamžitého a udržitelného příměří“, i na tom, že se v pohledu na ukrajinskou krizi dál „významně rozcházejí“. Obama opakovaně vyjádřil „hluboké obavy“ v souvislosti s „pokračující ruskou podporou separatistům na východě Ukrajiny“, zatímco Putin označil americké sankce za „kontraproduktivní a poškozující vzájemnou spolupráci a mezinárodní stabilitu jako takovou“. Obama sice vyzval Putina k diplomatickému řešení konfliktu, nicméně USA vzápětí oznámily úmysl vyzbrojit a vycvičit oddíly ukrajinské Národní gardy, polovojenské jednotky, jejichž loajalita vůči Kyjevu není pevná a do budoucna mohou plnit roli destabilizujících geril třeba podle afghánského či iráckého modelu.

Proč tedy Obama vlastně Putinovi volal?
 

 

A mezitím na Ukrajině…

-- Ukrajinská vláda zvedla daň z těžby nerostů z 5 na 8 procent, u ropy z 39 na 45 procent a u zemního plynu rovnou na trojnásobek. „Jsem si jistý, že firmy Rinata Achmetova i Kolomojský budou zvýšené daně platit s radostí,“ prohlásil premiér Jaceňuk na adresu dvou nejbohatších ukrajinských oligarchů. Současně se ukázalo, že Ihor Kolomojský prodává ukrajinské armádě neprůstřelné vesty za vysoce předražené ceny. Vláda vyčlenila na nákup zbraní a vojenské techniky bezmála 600 milionů hřiven a na armádu jako takovou 9,5 miliardy hřiven (skoro 800 milionů dolarů), aniž by poslancům vysvětlila, odkud hodlá tyto peníze vzít, občané začali platit „válečnou daň“ ve výši 1,5 procenta ze svých příjmů, v zemi ale sílí protiválečné protesty a stále více rekrutů odmítá povolávací rozkazy a morálka v řadách armády klesá k nule. Podle všeho nepomáhají ani mobilizační koncerty ukrajinských umělců přímo na frontě. Mezitím pokračuje válečný soud s příslušníky 51. mechanizované brigády, kteří hromadně přešli na ruské území a byli „internováni“ zpět na Ukrajinu. Z oblasti pokračujících bojů dál přicházejí zprávy, které ani nemusejí být v rozporu: podle Kyjeva například armáda obsadila město Šachťorsk, podle rebelů jsou ovšem vládní vojáci v Šachťorsku ve skutečnosti obklíčeni. Další vládní vojáci bojují u Luhansku, ale podle rebelů jsou obklíčení na jihu Luhanské oblasti, prý s rebely zahájili jednání o kapitulaci. Konec „počáteční fáze protiteroristické operace“ byl v každém případě z počátku září oficiálně posunut do poloviny září.

-- Parlament mezitím na uzavřeném zasedání schválil vstup zahraničních investorů do ukrajinské plynové soustavy, načež vláda zveřejnila seznam státních podniků, které budou ještě letos privatizovány.

-- Bez teplé vody žije v Kyjevě kvůli vládním úsporným opatřením víc než polovina klientů největší teplárenské firmy v metropoli, většina obyvatel Kyjeva s tím prý ale souhlasí. Vláda mezitím rozpočítala spotřebu zemního plynu pro jednotlivé region země, a to až do příštího dubna, přičemž na celkových škrtech chce ušetřit asi miliardu hřiven.

-- Švýcarský farmaceutický gigant Novartis zkrátil pracovní dobu šéfovi svého ukrajinského zastoupení na jednu hodinu týdně, s úměrným snížením platu.

-- Většina Ukrajinců z Kyjeva a západu země podporuje vstup do EU. Ambasády Polska, České republiky a dalších zemí mezitím kolabují pod náporem žadatelů o víza.

-- Prezident Petro Porošenko obvinil poslance, že jsou „pátou kolonou“, protože neschválili jeho návrh uznat samozvané „lidové republiky“ v Doněcku a Luhansku za „teroristické organizace“

-- Zároveň Porošenko vyjádřil nespokojenost s „tempem vyšetřování“ vražd spáchaných ještě na přelomu roku na Majdanu…

 



PS. Předběžné prozkoumání černých skříněk malajsijského boeingu po týdnu neukázalo „nic mimořádného“, konstatuje malajsijský New Sunday Times. Podle jeho zdrojů přístroje zaznamenaly komunikaci pilotů s řídící věží a nic nenasvědčuje tomu, že by si „piloti něčeho všimli nebo něco cítili“. Poslední nahraný hlas přitom údajně „nepatřil pilotovi“.

List přitom připomíná, že není zřejmé, zda ukrajinská strana už mezinárodním vyšetřovatelům předala záznamy komunikace letových dispečerů s letadlem.

Zpět

Kontakt

hnutisocialneslabych
karlova studanka 12
Karlova Studánka
79324

73949081

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode