"Jako prohru pro sebe, ale ještě více pro deset miliónů občanů České republiky to v každém případě považuji. Považuji to za obří nezodpovědnost dnešní politické reprezentace, že se chová tak, jak se chová," komentoval Klaus fakt, že Sobotkova vláda i prezident Miloš Zeman prosazují co největší integraci Česka do evropských struktur a jsou pro přijetí eura.

Skutečnost, že nynější vedení země prosazuje v přístupu k Unii to, proti čemu Klaus v době svého prezidentství bojoval, ovšem bývalý prezident označil jen za prohraný zápas. "V terminologii naší hokejové ligy to není prohraný celý ročník. Je to jeden zápas. A já věřím, že historie nekončí a že není všem dnům konec," doufá Klaus ve zvrat českého postoje k Unii. Nepředpokládá ale, že on by se ho dožil. "To bych spíš byl optimističtější pro mé děti nebo vnuky," poznamenal.

Hlasoval jsem proti

Ač Klaus jako premiér podepsal v roce 2003 smlouvu o přistoupení ČR k Unii, v referendu hlasoval proti, neboť měl o EU pochybnosti. Zároveň si však uvědomoval, že zůstat mimo by znamenalo nežádoucí vyčlenění země.

"Za prvé si myslím, že v 90. letech Česká republika ve své správné, oprávněné, nutné snaze opět po půl století se stát normální evropskou zemí musela jít s evropským mainstreamem," řekl. Debaty se podle něj tehdy vedly o tom, že vyhnutí se hlavnímu evropskému proudu by mohlo znamenat touhu jít s (běloruským prezidentem Alexandrem) Lukašenkem nebo (exprezidentem Jugoslávie Slobodanem) Miloševičem.

Zároveň už ale prý tehdy o Unii pochyboval. "Že jsem vždy měl své pochybnosti a že veřejně prohlašuji, že jsem v referendu o vstupu do Evropské unie jako občan v roce 2003 hlasoval ne, to je věc druhá," poznamenal k referendu z června toho roku.

Nechtěl jsem hrát Dona Quijota

Klaus jako velký odpůrce Lisabonské smlouvy reformující fungování EU odmítal dlouho tento dokument podepsat a svůj podpis nakonec podmínil tím, že si Praha vyjedná výjimku z Listiny základních práv EU, která je součástí smlouvy. Sobotkova vláda ale v únoru krátce po nástupu do úřadu oznámila, že ji nebude uplatňovat.

"Neměl jsem sílu tu Lisabonskou smlouvu nepodepsat. Byl jsem absolutně sám v celé Evropě a hrát jakéhosi osamoceného Dona Quijota se mi nezdálo produktivní. Neměl jsem dostatečnou podporu ani v České republice, kde ani vlády, nemluvě o dalších institucích, jako je Ústavní soud, nebyly na mé straně," posteskl si prezident z let 2003 až 2013.

S reformním dokumentem EU nicméně dodnes nesouhlasí. "Definitivně Evropská unie přestala být Evropou států, ale stala Evropou provincií či gubernií. To je podle mého názoru zásadní změna, ke které došlo," soudí o dopadech přijetí náhražky za původně zvažovanou evropskou ústavu.

Německo dominuje více než v minulosti

Podle Klause nyní v Evropě dominuje Německo spolu s Francií, které malým zemím nenaslouchají.

"Evropská unifikace dotvořená, dotlačená do své nové fáze Lisabonskou smlouvou a primárně dotlačená Německem, dospěla k situaci, že dominance Německa a eventuálně Francie, s trochu vedlejší rolí hranou Velkou Británií, je nekonečně větší, než byla kdykoliv v celém minulém století," uvedl Klaus.