Otevřený dopis generálnímu tajemníkovi OSN, p. Pan Ki-munovi.
23.04.2014 13:53
Vážený pane generální tajemníku.
Reaguji na Vaši návštěvu České Republiky ve dnech, 3. 4. – 4. 4. 2014.
Během této Vaši návštěvy, jste vyjádřil uspokojení nad dodržováním Lidských práv v České Republice (ČR) a současně dáváte ČR, za vzor ostatním státům, kde se Lidská práva nedodržují.
Jako občan ČR, s Vaším „uspokojivým, pochvalným vyjádřením“ o stavu Lidských práv v ČR rozhodně nesouhlasím a nabízí se jenom dvě možnosti, jak zdůvodnit toto Vaše „pochvalné vyjádření“.
Buď máte „špatné informace“, o skutečném stavu Lidských práv v ČR, anebo „vědomě lžete“, protože to vyhovuje nejenom Vám a „vládnoucí vrstvě“ v ČR, ale i „Těm“, kterým se tato „vládnoucí vrstva“ v ČR, snaží „zalíbit“ a málem se jim „klaní, jak posvátné krávě“. Před rokem 1989 se tehdejší „mocní“, v Československé republice, klaněli směrem na Východ a po roce 1989, se „pohrobci a učedníci“, těchto bývalých „mocných“ zase „klaní směrem na Západ“. Pokaždé je to však „ke škodě obyčejných lidí“, v této zemi.
Je mi 59 let, jsem 9 let zdravotně tělesně postižen. Budu porovnávat dobu, kterou jsem prožil od dětství, ještě jako občan Československé socialistické republiky (ČSSR), s tím, co přišlo po roce 1989 a následně s tou tzv. „Demokracii“ kterou prožívám, jako občan České Republiky (ČR), po roce 1993.
V době před rokem 1989, nemohl každý občan ČSSR, volně cestovat kam chtěl. Občan ČSSR nemohl „bez následků“, veřejně protestovat a kritizovat, tehdejší „poměry ve společnosti“. Někteří mladí lidé se nedostali na střední nebo vysoké školy proto, že jejich rodiče nebyli „politicky angažovaní“. Ne všechny potraviny, hlavně některé druhy ovoce, si mohl občan ČSSR koupit, po celý rok.
Toto jsou nejčastější „nedostatky“, které byli v ČR před rokem 1989 a které „nespokojeným“ občanům ČR, připomínají představitelé a přívrženci tzv. „Demokratických stran“, které vznikli po roce 1989. Tyto tzv. „Demokratické strany“, jsou „zodpovědné“ za všechno „bezpráví, porušování Lidských práv a rozkrádání státního majetku a Evropských dotací“, ke kterému dochází v ČR, do dnešní doby.
Před rokem 1989, sehnal každý absolvent vysoké nebo střední školy zaměstnání. Teď nemám na mysli tzv. „umělou zaměstnanost“, která byla hlavně v administrativě.
Ti, kteří „poctivě“ pracovali, měli „jistotu“, že je nikdo „nevyhodí“ z práce, když jim bude 40 let, kvůli tomu, že jsou pro zaměstnavatele už „staří“, jak se to dnes často v ČR děje.
„Systém zdravotní péče“ v ČSSR, byl před rokem 1989 „srovnatelný“, s podobnými „zdravotními systémy“, v tzv. „západních vyspělých státech“. Nemocný občan této země, měl tehdy „jistotu“, že se mu dostane odborné zdravotní péče, že s ním nebudou jednat v nemocnici „hůř než se zvířetem“, anebo že „nebude muset umírat bez pomoci na ulici, jenom proto, že je nemajetný a bezdomovec“, jak se to děje v ČR.
Tělesně postižení lidi, psychicky a duševně zdraví, kteří by si byli schopni zajistit „zdravotní péči“ sami, jsou v ČR zavírání do tzv. „Domovů pro seniory“, společně s agresívními, mentálně nebo psychicky nemocnými, alkoholiky, kde jsou pak „vystaveni fyzickým útokům“, těchto „psychicky nemocných a často i opilých“ klientů. Klient „Domova“, který si na takové napadení „oprávněně“ stěžuje, je „vystaven psychickému teroru“, ze strany zaměstnanců a vedení „Domova pro seniory“. V takovém „Domově“, jsou tito „nemocní a zdravotně postiženi“ klienti „okrádání“ zaměstnanci těchto „Domovů“. Úřad, který „Domov pro seniory“ zřídil a měl by dohlížet na to, aby bylo vše „v pořádku“, svoji funkci vůbec neplní a zaměstnanci tohoto „Úřadu“, se sami „podílejí na psychickém teroru, proti nespokojenému klientovi „Domova“.
Jeden z takových „úřadů“, který se „přímo podílí“ na „Psychickém teroru“, v „Domově pro seniory“ a svým jednáním „podporuje okrádání starých, nemocných a zdravotně postižených, se jmenuje „Magistrát hlavního města Prahy“ (MHMP).
Vy jste při své návštěvě v ČR, od představitele-primátora, tohoto „Zločineckého Úřadu“ (MHMP), převzal „symbolický Zlatý klíč“. Tento „Zlatý klíč“, Vám rozhodně „žádné štěstí nepřinese“. To už pak můžete přebírat „Zlaté klíče a Medaile“, třeba od „prezidenta Severní Koreji“, bylo by to stejné.
Před rokem 1989, měli zdravotně postižení práci a nemuseli nikde „žebrat“ jako v dnešní době, kvůli tomu, aby měli na zdravotní pomůcky, nebo na „Lázně“, které potřebuji. Práce, kterou tito zdravotně postiženi dělali, měla smysl, a výrobky, které vyráběli, byli užitečné.
V dnešní „demokratické“ ČR, nesežene práci ani „zdravý mladý člověk“, natož „zdravotně postižený“.
„Koupit“ si dnes může v ČR, každý „co chce“, i „cestovat může, kam chce“. Musí na to mít však peníze. A to si při „dlouhodobé vysoké nezaměstnanosti“ v ČR, může málokdo dovolit.
„Svoboda projevu“, je v ČR zaručena „Ústavou“. Každý, si může „veřejně protestovat“ bezm...
S pozdravem,
Alojz Janiga
Zaslal Tým Webnode