Otevřený dopis primátorce hlavního města Prahy, paní Adrianě Krnáčové. Pětihvězdičkový „Domov pro seniory“ (DS), domov šikany, bezohlednosti a porušování Lidských práv.

08.05.2015 12:43

Pětihvězdičkový „Domov pro seniory“ (DS), domov šikany, bezohlednosti a porušování Lidských práv.
Vážená pani primátorko.
Píši Vám jako dlouholetý klient tzv. „Domova pro seniory“ v Heřmanově Městci, jehož zřizovatelem je Magistrát hlavního města Prahy. Vzhledem k tomu co jsem za devět let mého pobytu v tomto „Zařízení“ viděl, slyšel a na vlastní kůži zažil, rozhodně nemůžu říct, že je to „Domov“, kde by mohli v klidu dožít zbytek života staří, nemocní a zdravotně postižení, kteří jsou ještě schopni samostatného a aspoň trochu rozumného uvažování. Jako jeden z příkladů mého tvrzení uvádím názor jedné bývalé, tehdy devadesátileté klientky, která za druhé světové války přežila „koncentrační tábor“. Tato stará pani, které to „pořád ještě myslelo“, označovala jednu z vedoucích pracovnic, se kterou přicházela denně do styku, slovy „ta gestapačka“. Zmíněná „vedoucí pracovnice“, se těšila „velké přízní“ tehdejší vrchní sestry a zejména ředitelce DS soudružce Málkové, která ji zaměstnávala ještě další rok poté, co tato vedoucí pracovnice odešla do důchodu. „Rok navíc“, poté co šla do důchodu, byla v DS zaměstnána i vrchní sestra. A nejenom klienti, ale i značná část zaměstnanců DS „nevěděla, jaká je vlastně pracovní náplň těchto důchodkyň“? Podobně, již „rok navíc řediteluje“ soudružka Málková, která byla do své funkce „jmenována“ Magistrátem hl. města Prahy ještě „v době, kdy k výkonu jakékoliv vedoucí funkce stačila červená stranická knížka člena KSČ, a nedostatek odpovídajícího vzdělání nebyl rozhodující“. Zajímavá je i skutečnost, že značná část zaměstnanců DS byli a jsou mezi sebou v nějakém „příbuzenském poměru“. Tato „skutečnost“, nebo i strach ze ztráty zaměstnání, případně nezájem a neochota, bývají důvodem, proč se klient který je s něčím oprávněně nespokojen, nemůže dovolat nějaké nápravy věci a nikdo z personálu se za něj nepostaví. Funkce tzv. „klíčových pracovnic“, které mají klientovi pomáhat při řešení případných problémů, jsou v tomto případě „pouze formální“. Ti zaměstnanci DS, kteří se v minulosti postavili na stranu klientů „museli odejít“.
Jako „zářivý příklad“ příbuzenských vztahů mezi zaměstnanci DS je „skutečnost, že soudružka ředitelka Málková bez výběrového řízení zaměstnala svoji dceru jako svou zástupkyni-vedoucí manažerku hospodářského úseku v DS, což je podle Magistrátu hl. města Prahy-zřizovatele této příspěvkové organizace, úplně v pořádku“.
„Domov pro seniory“, se na svých webových stránkách „chlubí“ tím, že klienti DS mají k dispozici „psychologa“. Tento „psycholog“, se v DS před několika léty „objevil stejně neočekávaně“, jako dcera ředitelky-vedoucí manažerka hospodářského úseku. Nejenom „na základě osobních zkušenosti, oprávněně pochybuji o odborné kvalifikaci a morálních předpokladech tohoto psychologa k tomu, aby mohl vykonávat tuto velice odpovědnou funkci v Zařízení, kde jsou staří, nemocní a zdravotně postižení lidé, kteří mají někdy potřebu se svěřit někomu se svými starostmi, bez obav z nějakých nepříjemných následků“. Pan „psycholog je velice aktivní, při shánění informací, vztahujících se k historii Domova pro seniory a Zámku, ve kterém je Domov umístěn, co bude zřejmě jeden z důvodů, proč se ve svém zaměstnání objevuje velice sporadicky“. Tyto „své informace, pak s pomoci nezanedbatelného finančního přispění některých klientů DS, vydává knižně“. První knížka tohoto „spisovatele a vydavatele amatéra“, vydaná k 60 výročí zřízení „Domova pro seniory“, byla spíše „chvalozpěvem na ředitelování soudružky Málkové“. Druhá knižní publikace má být věnována historii Zámku a rodu Kinských, jeho bývalých vlastníků. Při dnešní „záplavě odborných informací“ a nejenom knižních z oblasti historie, je podobné „amatérské vydávání knižních publikací za cizí peníze, velice pochybné, zbytečné a ztrátové“. Na tuto „skutečnost“, však pravděpodobně „důvěřivé dárce z řad klientů DS předem nikdo neupozornil“.
Na jednom z pracovních míst, vedených jako „aktivizační pracovnice“ DS, kterých pracovní náplní je vyplňování volného času klientů nějakou zájmovou činnosti, zaměstnává s. ředitelka Málková místní farářku církve Československé husitské. Takové „přátelské zaměstnávání je přinejmenším podivné“, v době kdy jsou stovky lidí s odpovídajícím odborným vzděláním bez práce.
„Příbuzenské vtahy“ byli a jsou v DS i mezi některými klienty a zaměstnanci, kteří bydlí přímo v Heřmanově Městci, anebo v blízkém okolí. Tzv. „Sociální šetření“, při kterém se „prověřuji důvody“ k případnému umístění žadatele do DS, provádějí sociální pracovnice DS. „Domov pro seniory“ hl. města Prahy v Heřmanově Městci, je určen pro lidi, kteří vyžadují „zvýšenou péči a nemá se o ně doma kdo postarat, přednost mají lidé s trvalým pobytem v Praze“. Již v době, když byl DS určen „pouze pro lidi s trvalým bydlištěm v Praze“, tady bydleli klienti z Heřmanova Městce a okolí. Někteří z těchto „domácích“ klientů, bývají „aktivní a čilý až moc“ a „vůbec nevypadají na to, že by potřebovali „ zvláštní ošetřovatelskou péči“.
Jsou tady i „klienti“, kteří by nějakou tu „zvláštní ošetřovatelskou péči, kvůli své agresivitě“ potřebovali. Někteří z těchto „agresívních“ klientů, kteří se nějakým „záhadným způsobem“ dostali i do tzv. „výboru uživatelů“, patří v DS mezi „vyvolené oblíbence“ soudružky ředitelky Málkové a její zástupkyně Mgr. Čížkové, vedoucí manažerky zdravotního a sociálního úseku DS, které jim „tolerují jejich agresívní chování vůči klientům, kteří nejsou spokojeni s poměry v DS“. „Výbor uživatelů“ slouží vedení DS, částečně jako „Lidové milice a Občanský soud“ současně. Členové tohoto „výboru“, nejenom slovně nebo i fyzicky napadají nespokojené klienty, ale „když si takový nespokojený klient nedá říct, tak je vedením DS předvolán před tento výbor, který může navrhnout i ukončení smlouvy o poskytování služeb s takovým nenapravitelným rebelem“. Jeden z těchto „agresívních vyvolených a člen výboru“, na moji otázku „jak je možné, že mu vedení DS toleruje jeho agresívní chovaní vůči ostatním klientům“? odpověděl slovy „já jsem tady už patnáct let, mám tady nějaké zásluhy, a proto se můžu chovat vůči ostatním klientům, jak chci“!
Podobné „excesy“ se odehrávali v Československu v padesátých letech, kdy byla u moci „jediná strana-KSČ“. Anebo, stačí shlédnout film režiséra Miloše Formana „Přelet nad kukaččím hnízdem“. To, co se odehrává v tomto filmu, to všechno jsem si v tomto „Domově pro seniory“ již prožil a nejenom já.
Dalším „nepochopitelným jednáním“ ze strany vedení DS, je „omezování přístupu klientům k Internetu“. Vedení DS má zřejmě „strach z toho, že si někteří klienti na Internetu najdou informace, které jim v DS neposkytnou a vedení DS, se mimo jiné nelíbí, že někteří klienti prostřednictvím Internetu pravdivě upozorňují, na nedostatky a celkové dění v DS“. Počítače, připojené na Internet, které mají sloužit klientům, jsou zastaralé, velmi poruchové a „vedení DS sleduje jaké stránky, klienti na Internetu vyhledávají“. Často „trvá i několik týdnů, než se vedení DS rozhodne nechat tyto počítače opravit“. Podle vyjádření zástupkyně ředitelky a vedoucí manažerky zdravotního a sociálního úseku DS „klienti můžou být rádi, že mají vůbec nějaký počítač k dispozici. Je to jen dobrá vůle vedení DS, není to jejich povinnost, zřizovat nějaký Internet“.
Na webových stránkách tohoto DS, se píše že „posláním tohoto Domova pro seniory, je zachování lidské důstojnosti a kvality života ve stáří“ Já jsem se tady zatím setkal pouze se „šikanou, ponižováním, zastrašováním a křivým obviňováním, nejenom ze strany vedení DS, ale i ze strany některých úředníků Magistrátu hlavního města Prahy, kteří by měli dohlížet na to, aby tady ta lidská důstojnost a kvalita života byla zachována“. Rozhodně se tyto „zvrhlé poměry v tomto Domově nezmění tím že klient který není spokojen s těmito poměry odejde pryč“
Veřejnosti se ve sdělovacích prostředcích „předhazují hrůzy, které se mají dít v soukromých Domovech pro seniory, ale to co se děje v tzv. Domově pro seniory hlavního města Prahy v Heřmanově Městci, je daleko hrůznější, protože se to děje s vědomím a přímým podílem státních úředníků“.
Více informací „o skutečném životě v Domově pro seniory“, najdete na webových stránkách /aginaj.sweb.cz/ nebo /rozhodny.blogspot.com/
Alojz Janiga, Masarykovo nám. 37, Heřmanův Městec

Zpět

Kontakt

hnutisocialneslabych
karlova studanka 12
Karlova Studánka
79324

73949081

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode