Připomínáme, co nedávno řekl Parlamentním listům předseda HSS a prezident Slezské republiky Ludvík Zifčák

09.11.2016 13:10

Slavný aktér 17. listopadu: Jsem hrdý, že jsem byl StBák. Bez nás by režim nepadl. Dnešní říše zla se zhroutí

5. 5. 2014 15:41

JINÝMA OČIMA Evropa je ve varu a nepokoje v Česku jsou jen otázkou času. I to tvrdí Ludvík Zifčák, předseda Hnutí sociálně slabých, které vzniklo jako proud naštvaných občanů. Bývalý příslušník StB Zifčák vstoupil do povědomí veřejnosti svou rolí „mrtvého studenta“ při sametové revoluci. Dnes kandiduje do Evropského parlamentu a na svou minulost je hrdý. I to zaznělo v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Slavný aktér 17. listopadu: Jsem hrdý, že jsem byl StBák. Bez nás by režim nepadl. Dnešní říše zla se zhroutí
Foto: repro ČT
Popisek: Ludvík Zifčák

 

 

Proč jste se rozhodl kandidovat za Hnutí sociálně slabých?

Nejdřív je důležité říci, že Hnutí sociálně slabých je proudem lidí naprosto odlišného politického směru. Jsou zde příznivci ODS, TOP 09, lidovců, komunistů, ČSSD a dalších politických stran a hnutí. Je to proud naštvaných lidí, které spojila myšlenka pokusit se dát věci do pořádku. Většina kandidátů a našich příznivců, mimochodem v současné době má hnutí již tři tisíce členů, což je více, než mají některé parlamentní strany, je postižena politickým systémem a kvůli exekucím dopadli na samé dno společnosti, odkud není východiska.

Já jsem byl a nadále jsem zůstal komunistou a předsedou neparlamentní Komunistické strany Československa – Československé strany práce, a koho jiného bych měl zastupovat, když ne chudé a slabé. Když jsem byl osloven, paradoxně členy pravicových stran, abych byl u zrodu Hnutí sociálně slabých, ani na chvíli jsem nezaváhal. A řeknu vám, ten nárůst příznivců stoupá raketovým tempem. Stačí pohlédnout na návštěvnost našich stránek. Za necelých 20 dní od jejích vzniku se návštěvnost pohybuje kolem 33 tisíc. Je tedy vidět, že náš program je pro občany zajímavý.   

Na svých stránkách píšete o tom, že evropské volby jsou prvním krokem k evropské revoluci. Jak to myslíte?

Celá Evropa je ve varu a v pohybu. Sociální nepokoje jsou ve Španělsku, Portugalsku, Řecku, Francii a dalších zemích Evropské unie. Sociální nepokoje v České republice jsou otázkou času. Teď bych byl rád, abych byl správně pochopen. Nemyslím si, že by lidé po celé Evropě chtěli nastolit socialismus, ale rozhodně nechtějí to, co v rámci Evropské unie dnes vládne. Jsem přesvědčen o tom, že když lidé v celé Evropě pochopí, že se hraje o jejich existenci, tak zákonitě budou volit protievropská hnutí a politické strany. Životnost Evropské unie se pomalu a jistě přežívá a EU se stává velkým břemenem pro její zakladatele Německo, Francii, Velkou Británii. V Anglii to už pochopili a nyní se snaží z EU vycouvat a Němci s Francií Unii ekonomicky neutáhnou. Takže, když to shrneme, čím více se podobných subjektů jako Hnutí sociálně slabých do Evropského parlamentu dostane, tím rychlejší bude pád této říše zla.

Jaké jsou Vaše priority?

Náš program je naprosto čitelný a jednoduchý. Chceme se zaměřit především na sociální otázky, které dnes hýbou nejen Českou republikou, ale i celou Evropou. Našimi prioritami jsou právo na práci, oddlužení značné části obyvatel postižených exekucemi, pomoc starším lidem, důchodcům, kteří se dnes pohybují mnohdy již na úrovni bídy a chudoby. 

Jakým způsobem byste chtěli přesunout peníze z Evropské unie potřebným?

V EU je řada sociálních programů, které lze využít na pomoc potřebným. Rozhodně bychom hledali cesty, jak zabránit únikům financí do různých podnikatelských lobby, na výstavbu nesmyslných golfových hřišť, na výstavbu mnohdy nesmyslných cyklostezek, po kterých ročně projede pár desítek lidí, a samozřejmě bychom se podívali i na to, jak je možné, že prostředky z EU jdou na konta stále stejných lidí. Zde nehovořím o statisících, ale o miliardách, které by v závěrečné fázi pomohly tisícům našich spoluobčanů, kteří jsou na samém dně společnosti a nemají šanci z tohoto dna vyjít ven.    

Neobáváte se toho, že by tyto peníze lidé utratili a zase by byli v nouzi?

Ale mafiáni, kteří peníze z EU získali, je také utratili a přesto se o nové finanční prostředky hlásí opětovně. Jistě, je zde nebezpečí, že se část těchto oddlužených lidí dostane po čase znovu do problémů, ale věřte, že převážná většina spoluobčanů, kteří prošli peklem sociálního bahna, už si dá do konce svého života setsakramentský pozor na to, aby si nevzali nevýhodnou hypotéku, půjčku na zboží, nebo aby se nesmyslně zadlužili. Tito lidé dnes a denně pod tíhou tlaků exekutorů a různých vymahačů přemýšlejí o tom, zda má ještě smysl žít a jestli má smysl cokoli dělat. V tomto směru by jim stát rozhodně měl podat pomocnou ruku a dát jim šanci na život a peníze z prostředků evropského společenství na tyto účely vyhradit. Co je pro stát ekonomičtější? Udávat peníze do černých děr, nebo do člověka? Navíc, když se nám podaří oddlužit 1,5 milionu lidí postižených exekucemi, tak se nám snad podaří i částečně nastartovat skomírající ekonomiku.

Vy jste v médiích uvedl, že sametová revoluce by se neodehrála bez StB. Že právě StB, a ne studenti, za ní stála. Nepřehodnotil jste tohle stanovisko?

Já nemám co měnit na svých názorech. Ten, kdo jenom trochu používá mozek k myšlení, musí logicky dojít k tomu, že bez nás, tedy StB, by se v tomto státě nic nezměnilo. Pár studentíků by se vykřičelo, pár opilých disidentů by bylo pozavíráno. Třeba půl roku bez divadla a kultury bychom se jistě také obešli. Ale vždycky by se našli herci, kteří by rádi hráli, a ti co trucovali, by po čase s pokorou přišli a prosili o sebemenší role. Nedělejte si iluze o nějakém povstání nespokojených občanů, protože to bohužel v Československu neproběhlo.

Vaše hnutí vzniklo teprve nedávno. Jak k tomu vlastně došlo?

Naše hnutí vzniklo mnohem dříve, ale máte pravdu, zaregistrováno bylo teprve 10. 3. 2014. Bohužel administrativní chybou jsme přišli o 1500 podpisů, takže jsme si petici zopakovali a za necelých dvacet dnů jsme nasbírali dalších 1650 podpisů. K registraci strany přitom stačí pouze 1000 podpisů.
Jak jsem již řekl na počátku, sešli se nespokojení a naštvaní občané a řekli si dost! Je potřeba něco udělat. Není přece možné, aby v této zemi dlužily už naše děti a dokonce i ty děti, které se ještě ani nenarodily. Jak daleko to ještě může jít?

A nyní bych byl rád, abyste věřila tomu, co říkám. Nikomu v hnutí nevadila a nevadí moje minulost, na kterou jsem já osobně hrdý a nikdy jsem se za ni nestyděl. Byl jsem vojákem, důstojníkem zpravodajské služby a dělal jsem svou práci tak, jak jsem nejlépe dokázal a navíc v souladu s přísahou. Za svou práci jsem byl několikrát  mimořádně vyznamenán a věřte, že kdyby nepřišel pád socialismu, dnes jsem byl už generálem. Kdybych nebyl zásadový a čestný, tak bych se po revoluci za všechno omluvil, převlékl bych politický kabát, plival na všechno, co jsme do listopadu 1989 vybudovali a měl bych se dobře. Možná se nad tímto usmějete, ale já to tak cítím a už se pravděpodobně nezměním.

Ludvík Zifčák byl 1. ledna 1982 přijat do služebního poměru příslušníka SNB jako inspektor pořádkové služby místního oddělení Veřejné bezpečnosti v Praze. Později byl jmenován zástupcem velitele 1. praporu Pohotovostního pluku VB ČSR. Od března 1989 zastával funkci staršího referenta specialisty 2. oddělení II. odboru správy Státní bezpečnosti. Někdejší agent Státní bezpečnosti se stal známým, když 17. 11. 1989 pod legendou studenta VŠB Milana Růžičky pronikl do prostředí disidentského a studentského hnutí. Po brutálním potlačení demonstrace pak sehrál roli mrtvého studenta Martina Šmída. V roce 2001 se stal předsedou Komunistické strany Československa, za niž o rok později neúspěšně kandidoval v komunálních volbách v Bruntále. (zdroj: www.idnes.cz, www.ustrcr.cz)

Zpět

Kontakt

hnutisocialneslabych
karlova studanka 12
Karlova Studánka
79324

73949081

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode