Totální válka na Ukrajině? Krve proteče ještě mnoho, předpovídá historik
02.02.2015 14:05
"Přišel čas přiznat si, že diplomacie není všemocná a nekonečné volání po míru při absenci reálných podmínek pro mír se může zvrhnout v demagogii. Takové výzvy jsou navenek velmi humánní, ale uvnitř postrádají obsah. Pochopitelně i špatný mír je lepší než dobrá válka, ale ani ten špatný mír není vždy dosažitelný," uvádí ruský historik a publicista Pjotr Romanov. Své pochmurné prognózy ohledně ukrajinské krize zveřejnil v komentáři pro server Moscow Times.
Putin ani Porošenko nejsou pány situace
"V tomto smyslu byla eskalace konfliktu na východě Ukrajiny nevyhnutelná. Naplňování ustanovení minského protokolu je nemožné, pokud znepřátelené strany nehodlají učinit ani první krok v daném procesu - dodržovat příměří. Západ běžně z obnovení bojů obviňuje proruské separatisty, zatímco Rusko viní vládu v Kyjevě. Přirozeně, že vinu nesou obě strany," konstatuje historik.
"Je navíc marné činit ruského prezidenta Vladimira Putina či ukrajinského prezidenta Petra Porošenka osobně zodpovědnými za násilné činy. Zaprvé, jde o občanskou válku, nejbrutálnější ze všech střetů, konflikt, v němž vášně vždy zastíní hranice a mantinely běžných válek, které předpokládá mezinárodní právo. Zadruhé, oddíly vojáku, kteří bojují na obou stranách, své velitele poslouchají pouze formálně. Po boku separatistů na východě Ukrajiny válčí jak dobrovolníci, tak žoldáci a proč by žoldáci měli dodržovat příměří?" ptá se Romanov.
"Porošenko může slibovat hory doly, ale ani on nekontroluje soukromou armádu financovanou oligarchy či jednotky Pravého sektoru a další radikály. Výsledkem je, že i za situace, kdy by se Porošenkovi podařilo umlčet zbraně pravidelné ukrajinské armády, neexistuje jakákoliv záruka, že ty nepravidelné zastaví ostřelování civilních oblastí v Doněcku," míní odborník.
"Je rovněž chybou přeceňovat Putinovu schopnost ovlivnit situaci. Ano, má na východě Ukrajiny značnou autoritu, ale ta není neomezená. Myslet si opak je iluzorní. Mezi separatisty je velké množství guerillových bojovníků. Je dobře známo, že mnoho polních velitelů zavrhlo Putina kvůli tomu, že zastavil jejich předchozí ofenzivu, kdy pro ně situace byla příznivá. Nyní říkají, že Kyjevu nedají druhou šanci, bez ohledu na požadavky Moskvy," připomíná komentář.
"V neposlední řadě bylo nevyhnutelné, že minský protokol se dostane do slepé uličky jelikož žádná ze stran zatím netíhne ani k tomu nejmenšímu kompromisu. Kyjev je odhodlán získat zpět ztracená území, zatímco separatisté bojují o rozšíření zóny, již kontrolují. Kyjev odmítá federaci a pouze mumlá něco o jisté decentralizaci moci, zatímco separatisté požadují sebeurčení a nezávislost. A můžeme pokračovat. Kyjev stále odmítá uznat separatistické milice jako plnohodnotného člena vyjednávání. Kde je tedy základ pro kompromis za daných podmínek?" pokládá zásadní otázku historik.
Čas pro generály, nikoliv pro diplomaty
"Takového paty jsou v historii běžné. Bohužel to většinou nejsou diplomaté, kdo nalezne cestu ven z tohoto labyrintu, ale spíše generálové, kteří, aniž by se dvakrát rozmýšleli, prorazí ve zdi díru svými tanky. Teprve poté přijde řada na diplomaty," deklaruje Romanov.
"Zajímaným příkladem z historie jsou balkánské války v 19. století. Bosna a Hercegovina se otřásala a ruský svět byl rozhořčen chováním Turků a lhostejností Britů k eskalujícímu násilí. Když ruský vyslanec vyzval britského diplomata Lorda Debryho, aby konečně vysvětlil britskou politiku na východě, druhý jmenovaný chladně odvětil, že křesťanští povstalci v Bosně a Hercegovině nebojují za administrativní reformy, ale za nezávislost či autonomii na muslimské Ottomanské říši, která nebude dobrovolně udělena. Obě strany tak zastávaly vzájemně neslučitelné pozice neponechávající žádný prostor pro dohodu. Lord Derby to uzavřel konstatováním, že velké mocnosti nemůžou dělat nic než čekat na výsledek tohoto boje. Pokud se Turkům nepodaří potlačit povstání, poté zřejmě sultán bude souhlasit s uznáním Bosny a Hercegoviny jako s autonomním regionem. A naopak pokud budou povstalci poraženi Turky na bojišti, ukážou větší poddajnost," činí odborník historickou paralelu.
"V současné fázi konfliktu na Ukrajině budou muset diplomaté ustoupit stranou. Budou tak či tak pokračovat ve své práci a pokud bůh dá, dosáhnou určitého pokroku. Nebudou však nastavovat agendu znepřáteleným stranám. Na východě Ukrajiny nastal čas válčit a bude prolito mnoho krve, protože jak separatisté, tak ukrajinská armáda zatím nedokážou dosáhnout rozhodujícího vítězství. Válečná horečka - s krátkými ústupy a náhlými záchvaty - tak bude ještě dlouho pokračovat. Je to hluboce politování hodné, ale taková je skutečnost," konstatuje závěrem komentář.